Úsměv
30. 8. 2007
Usmála jsem se k nebesům
a ta mi oplatila úsměv studený a chladný
jako věčná a tesklivá hora z ledu.
Usmála jsem se ke slunci
a to mi úsměv vrátilo neradostný a palčivý
jako žhavý uhlík škvařící tělo na popel.
Od těch dob už nemám úsměv na rtech,
jen horké temné slzy tiše a smířlivě
omývají ztrhané tváře z bílého porcelánu.
Kde bylo štěstí, je dnes smutek a bolest,
kde byla naděje, je dnes pouhá deprese.
Ještě že láska, ta krásná a mocná čarodějka,
mi každé ráno pohladí vlasy něžnou rukou
a zašeptá: „Jít dál cestou za svým snem smíš.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
